Václav Mertin: Dyslektické žáky musíme učit číst

Diagnostikováním poruch jako dyslexie mnohdy práce s žákem končí nebo je dále omezena na doplňování učiva a výuku pravopisu. Školy bohužel u těchto žáků zanedbávají výuku porozumění textu, vysoké finanční náklady na diagnostiku a nápravy učení se míjejí účinkem. Čtenářská gramotnost těchto žáků se nerozvíjí, i když by mohla.

Tradiční úloha školy

Škole jsou ukládány nové a nové úkoly a příliš se nezkoumá, jak se daří naplňovat ty tradiční, mezi které jednoznačně patří rozvoj čtenářských dovedností u všech dětí. Tedy u těch, kterým to jde, ale zejména u těch, které mají se čtením problémy. Osobní poradenské zkušenosti, ale i výsledky výzkumů a šetření jasně ukazují, že škola nenaučí kvalitně číst značné procento žáků. Dvacet procent funkčně negramotných ve vyspělých státech Evropy je toho jasným dokladem.

Důvod pro zvládnutí čtenářských dovedností je evidentní: bez kvalitní čtenářské gramotnosti nemůže dítě dobře pokračovat v dalším vzdělávání. Špatní čtenáři jsou diskriminováni v přístupu ke vzdělání – vzhledem k nízké úrovni čtení se nemohou vzdělávat právě prostřednictvím čtení. Vzhledem k tomu, že sekundární a terciární vzdělávání se realizuje do značné míry prostřednictvím čtení, jsou špatní čtenáři výrazně hendikepováni. Čtení ovšem slouží i k obohacení a kultivaci běžného života. Špatný čtenář je připraven o přístup k jedné velmi příjemné oblasti života…

Pokračování na webu Učitelské listy, celý článek na webu Čtenářská gramotnost