Václav Mertin: Dvě školy při střídavé péči. (Z hlediska dětské psychologie pokládám rozhodnutí o dvou školách za špatné.)

sobota 11. srpna 2018 ·

„Od roku 2012 je možné, aby dítě v Česku navštěvovalo střídavě dvě základní školy. Toto opatření se týká situace, kdy bylo svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Při patrně nejběžnější frekvenci střídání jednou za týden je dítě každý týden v jiné škole… Z hlediska dětské psychologie pokládám pravděpodobně každé rozhodnutí o dvou školách za špatné. Proč?,“ píše Václav Mertin v časopise Školní poradenství v praxi.


Václav Mertin (repro ČT)
Mertin mimo jiné píše:

Při podobných rozhodováních je třeba vždy klást na misky vah všechny podstatné zájmy, které jsou ve hře. Na prvním místě pochopitelně hájím zájmy dítěte. V tomto případě spatřuji jako podstatné dva, které, jak se ukazuje v reálném životě, nemusejí jít stejným směrem. Jeden spočívá v tom, že při střídavé péči je uplatňován zájem dítěte mít vcelku vyrovnaný kontakt s oběma rodiči, čímž je naplňováno jeho právo (totéž platí pro rodiče, i když jejich zájem je méně důležitý). Tuto skutečnost je třeba jednoznačně podpořit.

Na druhé straně je v tomto období pro dítě klíčové kvalitní vzdělávání. Jde o jeden ze zásadních vývojových úkolů socializace. V dnešní době se navíc dramaticky snižují šance jedince bez vzdělání na pracovní uplatnění. Pro budoucnost to platí ještě mnohem víc. Má-li dítě dosahovat odpovídajících vzdělávacích výsledků, je žádoucí, aby mělo vhodné podmínky doma i ve škole. Již samotný rozvod rodičů zpravidla výrazně komplikuje situaci dítěte. Dojde ke snížení životní jistoty a aktuálního smyslu života. Dvě souběžné školy představují další jednoznačně výrazně zvýšené nároky na edukaci dítěte, zhoršují podmínky pro vzdělávání a navíc mu výrazně ztěžují některé další aspekty socializace.

První komplikace souběžné návštěvy dvou škol je tedy úzce vzdělávací. Je nepravděpodobné, že by obě školy byly ve výuce vždy na identické úrovni a že by se v nich probírala totožná látka zcela stejným způsobem. Nevadilo by to asi tolik, kdybychom pojímali školu jako místo, kde dochází výlučně k mechanickému předávání encyklopedických dat. Jenže tak tomu zdaleka není, přestože českou školu stále za přemrštěný akcent v tomto směru kritizujeme. Existuje tzv. skryté kurikulum, které může být stejně významné jako učení explicitním poznatkům. Jenže dítě je nemůže plně vstřebávat, když do školy chodí málo a vlastně má v každé škole zameškanou nejméně polovinu času. Podobně se mohou lišit zvyklosti a požadavky učitelů v obou třídách. Dítě občas snadněji unikne některým méně příjemným úkolům, protože ve třídě nebylo, když se zadávaly, na druhé straně se nemůže zúčastnit řady příjemných akcí. Rovněž na ně mohou až nespravedlivě dopadnout nezaviněné neznalosti.

Pokud je dítě výborné, patrně zejména v nejnižších ročnících nenastane problém, že by obě látky nezvládalo, a na odlišnosti ve způsobech obou učitelů si snad po několika střídáních zvykne. Argument, který se v té souvislosti vyskytuje, že dítě má v první nebo ve druhé třídě samé jedničky, je lichý. Podstatná část dětí v první třídě a velká ve druhé třídě má samé jedničky. Neumím si však představit vyšší ročníky, případně dítě, které má i jen mírně snížené kognitivní předpoklady a vzdělávací problémy. Může dojít k tomu, že dítě zvýšené nároky zvládne, ale za cenu zvýšeného vypětí, případně omezení zájmových aktivit. Podobně dítě živé a hůře se soustřeďující, vyžadující systematickou důslednost bude mít ve dvou školách patrně více problémů. Dítě, které je sociálně méně zdatné, např. je poněkud rigidnější, může mít problém přizpůsobit se lišícím se přístupům učitelů i zvyklostem ve třídě. Sice si postupně zvyká na odlišnosti v přístupech různých lidí, problém ve škole však spočívá v tom, že důraz se klade na výkon...

Druhý aspekt je neméně závažný. Děti si obvykle vytvářejí emocionální vazbu na třídu, do které docházejí, během času se s ní identifikují („to jsou béčáci, já jsem z céčka“), totéž platí i pro vztah s paní učitelkou (pokud se nevystřídají tři v jednom školním roce), navazují kontakty se spolužáky, vytvářejí kamarádské vztahy, učí se komunikovat bližším způsobem než s cizími dětmi. Jenže třída, která už je spolu nějaký měsíc, nebo dokonce rok, může být citlivější na rušivý element „přivandrovalce“ nebo dítěte, které je často nemocné, zkrátka se ve škole objeví jen někdy. Navíc toto dítě má jen část společných zážitků se spolužáky. Řadě dětí trvá nějakou dobu, než si zvyknou na novou paní učitelku nebo na více učitelů na druhém stupni. Pochopitelně i tato dovednost patří k životu, nicméně neměla by zabírat příliš energie, která pak může scházet pro jiné stejně důležité vzdělávací aktivity...

Neočekávám, že by došlo ke snižování rozvodů/rozchodů ani k omezování střídavé péče. Pozvolna se zvyšuje mobilita občanů. Je na nás, abychom na nepříznivé dopady dvou škol upozorňovali rodiče hned ve chvíli, kdy se rozcházejí. Velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů by měla být v případě školních dětí pokládána za kontraindikaci střídavé péče...

Obrátil jsem se v této záležitosti postupně na ministry školství a spravedlnosti se žádostí o úpravu tohoto stavu. Uvědomuji si, že patrně nebude stačit pouhé zrušení možnosti dvou škol a bude zapotřebí zavázat rodiče a soudy, aby tuto problematiku řešili včas a pozitivně, to už je však mimo rámec schopností a možností psychologa.


Celý text naleznete zde

2 komentářů:

Pavel Doležel řekl(a)...
12. srpna 2018 v 23:26  

Kontraindikace střídavé péče je super, ale jaká je alternativa? V případě, že jde o sporný rozvod a obě strany jsou ochotné mít dítě ve vlastní péči, bych jej svěřil tomu z rodičů, který je ochoten zajistit dítěti školu, na níž je zvyklé, případně tomu, který je ochoten se přizpůsobit. Ono totiž pak není nic jednoduššího pro matku, která odmítá střídavou péči, než se odstěhovat dostatečně daleko a pak se domáhat toho, že dítě nemůže navštěvovat jednu školu a tudíž nemůže být svěřeno do střídavé péče. A pak se třeba po rozhodnutí soudu rozmyslet a přestěhovat se zpět. Rozhodnutí soudu musí jít ve prospěch toho z rodičů, který skutečně sleduje zejména zájem dítěte, ne toho, který sleduje pouze zájem svůj vlastní. Bohužel, poměrně častá bývá i finanční motivace.

Brandtnerová řekl(a)...
14. srpna 2018 v 8:37  

„Rozhodnutí soudu musí jít ve prospěch toho z rodičů, který skutečně sleduje zejména zájem dítěte…“
Jenže objektivní posouzení, nejvíce právě u sporných případů, bývá mnohdy problematické. Posuzuje určitá odborná autorita, přesněji více různých odborných autorit, kde výsledek často ovlivňují nedostatečný vhled do situace i preference těchto osob, přestože se konečné rozhodnutí vydává za objektivní. Nemluvě o vlivu aktuálních či vžitých celospolečenských postojů k problematice. Případnému hlubšímu zájmu o problematiku také zrovna nenapomáhá to, že nemalá část rozvodových případů splňuje vzorec: jeden rodič za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Nicméně střídavá péče pro dítě také není zrovna ideální řešení. Tady bych si dovolila nesouhlasit s psychologem Mertinem, že se jedná o způsob, kdy je upřednostňován zájem dítěte. Mezilidské vztahy mají mnohem více kvalitativní než kvantitativní charakter. A pro děti je žití v duálním prostředí zátěž.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.