Sugestopedie je metoda učení známá především jako moderní způsob výuky cizích jazyků, jejíž výsledkem je vyšší kvalita osvojení učiva, které si navíc osvojíte pětkrát rychleji a bez velké námahy.
Jejím zakladatelem je bulharský lékař a psychoterapeut Dr. Georgi Lozanov, který se proslavil již v 50. a 60. letech díky výzkumům v oblasti spánku a hypnózy. K vytvoření metody sugestopedie ho inspirovala sugestologie, kterou aplikoval při lékařských zákrocích a která sloužila ke zmírnění bolestí. Ke zmírnění bolestí lékař při lékařských zákrocích uvedl pacienta do určitého transu, což dovolilo provést zákrok při vědomí pacienta bez použití jakýchkoli léků. Tato metoda se používala i v psychoterapii a při porodech (Obrovská, 2009).
Jelikož doktor Lozanov věděl, že lze bezbolestně operovat a rodit, domníval se, že by mělo být také možné „bezbolestně“ získávat vědomosti. Proto se začal zabývat pedagogikou a psychologií učení a odhalil roli sugesce, která nesouvisí s hypnózou nebo manipulací.
Spolupráce levé a pravé hemisféry
Sugestopedie je založena na znalosti myšlenkových operací (při cizojazyčné výuce), na poznání činnosti mozku a na souběžné a souladné aktivizaci a práci pravé a levé mozkové hemisféry, neboť Lozanov věřil, že pro ideální využití našich možností je nutné zesílit komunikaci mezi levou a pravou hemisférou. Proto při výuce používal takové didaktické formy cizojazyčné výuky, které aktivizují obě hemisféry, přičemž kladou důraz na větší využití pravé hemisféry (Chaloupková, 2010, Tůmová, 2011).
Klasická metoda využívá především levou hemisféru, která řídí tyto činnost: matematické a logické myšlení, verbální schopnosti, zatímco sugestopedie využívá jak levou hemisféru, tak i hemisféru pravou, která je centrem těchto schopností: tvořivosti, uměleckého nadání, intuice, představivosti, prostorového vnímání, komplexního vnímání a vnímání několika procesů současně. Protože sugestopedie využívá a kombinuje schopnosti obou hemisfér, tedy racionální i obrazné myšlení, učení pomocí této metody je efektivnější, jelikož dochází k efektivnímu způsobu práce mozku žáků (Stark, 1994).
Za důležité didaktické prvky, které aktivizují obě hemisféry najednou, tedy prvky typické pro sugestopedii, považoval: netradiční uspořádání učebny, neobvyklé dekorace, využití hudby, autoritu učitele, prvky jógy, jako například rytmické dýchání, relaxace a soustředění (Obrovská, 2009, Chaloupková, 2010). Výuka je vhodná pro všechny učební typy.
Principy sugestopedie (Obrovská, 2009, Baur, 1990)
1. Role učitele Učitel představuje ve třídě autoritu, řídí vyučovací proces a je spolehlivým nositelem vědomostí. Aby byla metoda úspěšná, žáci musí učiteli věřit a plně ho respektovat (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Sugestopedie dává učiteli autoritu, která není postavená na strachu, není založena na moci, je to autorita založena na odborných znalostech, vyvěrající z učitelovy jistoty a klidu. Jistota a klid vyvěrající z učitelovy osobnosti se přenáší také na žáky a činí je otevřenými novým věcem (Stark, 1994).
2. Role žáka Ve výuce pomocí sugestopedie jsou důležité pocity žáků. Jedním ze základních názorů sugestopedie je ten, že pokud jsou žáci maximálně motivováni a uvolněni, jde učení „bezbolestně“, neboť žáci v tomto psychickém stavu nemusí problematicky memorovat učivo, neboť tehdy k nim učivo přijde lehce samo a přirozeně (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
3. Uspořádání třídy Třída je uspořádána do půlkruhu, což podporuje komunikaci a aktivní účast na výuce (Baur, 1990, Obrovská, 2009). Toto uspořádání třídy dává žákům pocit sounáležitosti. Žáci mohou mezi sebou udržovat oční kontakt, mohou spolu spontánně komunikovat (Stark, 1994).
4. Role jazyka V sugestopedii je kladen důraz na slovní zásobu, zatímco gramatika je probíraná minimálně, neboť dle principů sugestopedie si žáci nejsnáze, nejrychleji a nejkvalitněji osvojí cizí jazyk, pokud se záměrně zaměřují na praktické použití jazyka.
Proto při výuce pomocí sugestopedie hraje hlavní roli mluvená komunikace, zejména dialogy, jimž se žáci učí a fixují si slovní spojení a větné fráze, čtení v cizím jazyce a psaní slohových prací.
Mateřský jazyk je ve výuce používán tam, kde jeho užití umožňuje lepší porozumění textu či v situacích, kde jeho použití je nezbytné (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Verbální komunikace vyjadřuje první rovinu. Druhou rovinou je neverbální komunikace, která zahrnuje mimiku, gestiku, intonaci, rytmus řeči, pohyby těla, rytmické tleskání, klepání. Důležitým prvkem výuky je také zpěv. Neverbální komunikaci, především tleskání, klepání, pohyby těla by měl provádět ve výuce nejen učitel, ale také žáci. To stejné platí i o zapojení zpěvu, opět je důležité, aby nezpíval jen učitel, ale také žáci. Díky tomu se otevírá mnohem více vstupních kanálů, díky čemuž působíme na pravou i levou hemisféru (Stark, 1994). Jako důkaz této myšlenky navrhuje Stark udělat si tento pokus: "Řekněte jedné nebo více osobám čtyři nebo pět libovolných pojmů a požádejte je, aby si tyto pojmy zapamatovaly. Tak třeba: dům, železnice, kabriolet, terasa, výbuch – a při slově výbuch zatleskejte. Vsaďte se, že slovo, při kterém jste zatleskali, bude vězet ještě dlouho v paměti, rozhodně mnohem déle než všechny ostatní pojmy" (Stark, str. 35).
5. Prostředí třídy, pomůcky Světlé vymalované stěny učebny, relaxační hudební podklad používán v některých částech výuky, plakáty a nástěnné obrazy vyvěšené na zdech v učebně, které se týkají probírané učební látky, uspořádání židlí, květiny, to vše významným způsobem přispívá k atmosféře výuky (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Pro výuku pomocí sugestopedie jsou využívány specifické učebnice. Oproti tradičním učebnicím používaným pro výuku cizích jazyků jsou učebnice v jazykových seminářích využívajících sugestopedii koncipovány ve dvou jazycích, zleva je sloupec napsaný v cílové řeči a zprava je sloupec napsaný v mateřské řeči. Takováto struktura textu má tu výhodu, že se hned od začátku může používat komplexních větných struktur, tedy slovní zásobu, skladbu a gramatiku v komplexních tvarech, jak je používáme i v naší každodenní mluvě. Výhoda takové struktury učebního textu tkví také v tom, že žák si při čtení zleva doprava vštípí jednodušeji klíčové pojmy (které jsou často v textech zaznačeny kurzívou). Tato struktura textu vyvěrá z toho, že jsme zvyklí číst zleva doprava, proto zařazujeme cizojazyčný text na levou stranu a text v mateřském jazyce na pravou stranu papíru (Stark, 1994).
Text v učebnici je koncipován jako dialog dehrávající se v každodenních situacích. Žák tak může učební text prožívat jako didaktický audioobraz (Stark, 1994).
Ve třídě se také hojně používají jako učební pomůcky nástěnné tabule. Nástěnné tabule jsou připevněny na čelní a boční stěny. Jedna tabule obsahuje max. dvanáct informačních jednotek (Stark, 1994).
6. Infantilizace Prvek infantilizace (zdětinštění) je jedním z nejdůležitějších prvků sugestopedie. Pokud žáci pod vedením učitele jsou schopni vyvolat v sobě své dětské roky, se kterými jsou spojeny vlastnosti jako spontánnost, hravost, představivost a nadšení, pak se oprostí od zábran a strachu vůči chybám a jsou schopni se zúčastnit hraní her, hraní rolí, zpívání písniček, tancování a pohybových aktivit, pohybových her. Výuka, která kombinuje prožitek, pohyb i učení, usnadňuje zvládnutí základů jazyka, neboť zapojení všech smyslů pomáhá rozvíjet paměť, zvyšuje šanci na uložení i vybavení informace (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Infantilizace není v tomto kontextu spojována s dětinskostí, s něčím negativním, méněcenným. Infantilizace je podle Lozanova takové chování učitele, které dává jistotu a vnitřní klid a vzbuzuje u žáků zvědavost, stav, kdy žák klade otázky, projevuje důvěru a píli. Můžeme to tedy přirovnat ke způsobu učení, jaký používáme v dětství, učení vyplývající ze spontánního zážitku (Stark, 1994).
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat