„Kdybych vám měla představit takovou typickou studentku, mohla by se jmenovat třeba Eva. Pokud vaši rodiče mají za jménem vysokoškolské tituly a vy sami jste absolventy gymnázií, je pro Vás naprosto nepředstavitelné, jak taková Eva studium prožívá. Tak předně je více než pravděpodobné, že už na základní škole Evě nikdo nevěřil, že by jednou byla úspěšnou právničkou nebo třeba prezidentkou. Eva se narodila v chudé brněnské čtvrti, o jejíž zašlé slávě svědčí zavřené textilní továrny a oprýskané domy. Do školy chodila Eva převážně s romskými dětmi ze sousedství,“ píše Hana Kolářová, která se v rámci projektu Gendalos věnuje podpoře studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí. Její text vyšel na webu EDUin.
Když se sejde v jedné třídě tolik dětí z chudých rodin, pravděpodobně se z nich nestane v deváté třídě parta gymnazistů. Většina Eviných spolužáků se na konci základky hlásila na obory, jako jsou kadeřnice, kuchař, číšník nebo automechanik. Eva patří ve třídě k ambicióznějším studentům a přeje si odmalička být učitelkou – k tomu ale potřebuje maturitu. Evina maminka se obává toho, že Eva školu nedodělá a přemlouvá jí, aby se přihlásila na kuchařku. Rozhodnutí Evě rozmlouvají mnozí učitelé, kteří jsou přesvědčení o tom, že pro Evu bude škola příliš těžká. Naštěstí je Eva veliká bojovnice, která se nenechá jen tak zviklat. Nakonec se na školu přihlásí, připraví a úspěšně složí přijímačky.
V září Eva začne chodit na svůj vysněný obor a má učení až nad hlavu... Jejím kamarádům nejasnosti v matematice nebo v angličtině doma vysvětlí rodiče, u Evy to ale nepřipadá v úvahu. Rodiče Evě chtějí pomoct, jenže jim pojmy jako rovnice nebo výroky neříkají vůbec nic. Navíc mají co dělat s péčí o Eviny tři mladší sourozence. Eva začne tedy chodit několikrát týdně na doučování, protože jinak hrozí, že by propadla hned v prvním pololetí. Víkendy Eva tráví celé na brigádách, aby ulevila rodičům od výdajů za její školu, na které jim při životě s nízkými platy nezbývá. Díky tomu si zvládne sama zaplatit spoustu učebnic, jízdenky i obědy ve škole.
Eva ví od svých kamarádů moc dobře, že maturita je hodně těžká, takže se na ni začne připravovat už v září. Pravidelně si procvičuje didaktické testy, čte knížky, zkouší psát slohy. V didaktických testech naráží na slova, se kterými se nikdy nesetkala. Její rodiče tahle slova doma nikdy nepoužívali, Eva jim vůbec nerozumí. Zadání úloh si musí Eva číst několikrát, aby jim porozuměla... Ačkoliv se snažila v průběhu roku připravovat, jak jen to šlo, ve stresu vůbec nestíhá odpovídat na zadané otázky. Test nezvládne o několik bodů, nedostává maturitní vysvědčení a čeká ji léto plné dalšího učení.
Nikdo z její rodiny nevěří moc tomu, že by maturitu zvládla. O tom, že by šla na vysokou školu, se u nich doma nemluví už vůbec. Nakonec Evě v září test znovu uteče o několik málo bodů, protože má obrovský strach a v krátkém čase začne zmatkovat. Ve složitých zadáních plných cizích slov se Eva ztrácí, bojí se, že test opět nestihne, tipuje. Na konci září stejně jako několik jejích spolužaček nemá maturitní vysvědčení a tím pádem už je vyloučené, aby se dostala na jakoukoliv vysokou školu. Její kamarádka jí včera volala, že v Lidlu nabírají prodavačky za kasu, může mít 28 tisíc hrubého, tak na co maturitu? Eva o tom přemýšlí a přikyvuje. Ještě ten den běží do Lidlu a do práce se přihlásí.
Když vychází z obchodu, potká třídního učitele, který čtyři roky sledoval, jak ztěžka prochází z ročníku do ročníku s odřenýma ušima. „Víš Evi, možná sis zvolila opravdu studium, které je nad tvoje možnosti.“ řekne jí tiše a soucitně. Evě se ta slova honí hlavou. Asi to bude pravda a ona se zkrátka na žádná velká studia nehodí. Večer vezme štosy popsaných sešitů, učebnice i cvičební sešity a vyhodí je do kontejneru za domem.
Nabízí se otázka, jestli Eva neměla jít raději na tu kuchařku. Mnozí by řekli, že nebyla dost inteligentní, neměla dostatečné IQ, „prostě na to neměla.“ Maturitu zkrátka nemůže mít každý a studenti mají posoudit realisticky, na co mají a na co nemají. Jenže nabízí se i další otázky a ty začínají slovy Co když? Co když by Eva, pokud by měla stejné startovací podmínky, jako její gymnaziální vrstevníci zvládla maturitu levou zadní? Co když by pak vystudovala vysokou školu a stala se báječnou učitelkou, která umí děti nadchnout a vzbudit v nich to nejlepší? A co když by se vzdělávala dál, cestovala, učila se jazyky a přinesla našemu státu spoustu peněz na daních? Bohužel na žádné co když už v takových případech nemáme šanci odpovědět. Pokud to studenti, kteří se dostanou do podobné situace, vzdají, a do školy se už nevrátí, těžko zjistíme, o kolik jsme my všichni přišli. Pravděpodobně ale přicházíme o mnohem víc, než si dokážeme představit.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
Možná se Eva v Lídlu potká se svou bývalou třídní učitelkou a budou si spolu moci za kasami povídat historky ze školy. Celkově je to moc dojemný příběh, slzy se mi derou do očí. Ještě, že máme ten hodný Eduin, který se za nebohé děti tak nezištně bere. Jinak by jim ten zlý Cermat maturitu nikdy nedal.
A v Lídlu telefonu zajásají, že k pokladně šikovnou dívku potřebujou. Když ji pak uvidí naživo, začnou koktat, že se spletli, že vlastně mají plno.
Mám tu trochu podobný příběh. Chlapec v 9. třídě SpZŠ, který chtěl být truhlářem. 14 dní před odevzdáním přihlášek přišel s novinkou. Neziskovka pomáhající Romům pro svůj projekt potřebuje šikovné romské dítě, které svou péčí protáhne maturitním oborem. "To zvládneš, budeme tě doučovat!" Nic nepomohlo přemlouvání školy, chlapec šel na maturitní obor. Místo šikovného truhláře ale máme žáka, kterého po půl roce přesunuli z maturitního na dvouletý obor, na který ale původně nechtěl jít. Tento obor stejně nedodělal a skončil tak, jako většina jeho romských vrstevníků- na ÚP bez vzdělání. Nevím, jak dopadla realizace projektu našich dobro...ů, ale vím, že jsme přišli o úspěšného romského truhláře.
Okomentovat