Bitva o dvouleté. Vášnivá debata o tom, co je pro dvouleté nejlepší, se rozhořela mezi rodiči, odborníky i politiky.

Profesorka psychologie Lenka Šulová z Karlovy univerzity jezdí řadu let po Evropě. S kolegy z Francie, Německa, Švýcarska, Norska či Švédska buď přímo zkoumá, či probírá problematiku rané interakce matky a dítěte. Na jednom takovém výzkumu pracovala mezi lety 2000 a 2006 s francouzskými kolegy. „Francouzi byli tehdy v podobné situaci jako my nyní, snažili se zjistit, jaké je optimální výchovné prostředí pro malé děti,“ přibližuje psycholožka. Tým vědců měl tehdy k dispozici desítky natočených hodin, na nichž bylo zaznamenané, jak se chová dítě k matce a jak k vychovatelce. Říká se tomu mikroanalýza. „Sledovali jsme jejich pohyby, pohledy, doteky…“ vzpomíná na bádání Šulová. Reportáž přinášejí Lidové noviny.

Lenka Šulová (cuni.cz)

Ze zkoumání vyplynulo, že se dítě chová jinak k vychovatelce a jinak k matce. „Samozřejmě, s vychovatelem to přežije, bude najedené a tak dále, ale dítě mnohem méně experimentuje, méně si hraje. S mámou naopak mnohem více udržuje oční kontakt, víc se jí dotýká. Její přítomnost je pro dítě osobnostní opora. Když má možnost volby, vždycky si jednoznačně vybere mámu,“ přibližuje Šulová závěry, ke kterým dospěli.

Zdůrazňuje, že pokud rodiče věnují dítěti čas, pomohou mu vybudovat si pocit sebejistoty, svůj sebeobraz. „Je to jejich vklad do dalšího psychického života potomka, do jeho budoucnosti,“ říká psycholožka. Podle ní si už i západní Evropa, země jako Francie, Belgie, Nizozemsko, kde vždy upřednostňovali v raném věku kolektivní péči, začíná uvědomovat její negativní dopad na vývoj dítěte.

V Česku je to dnes tak, že už dvouleté děti mohou do mateřské školy nastoupit, pokud s tím školka souhlasí a má pro ně místo. Starší děti mají vždy přednost. To, o čem se nyní opět vehementně diskutuje, je rok a půl stará novela školského zákona. Podle ní by dvouleté děti od roku 2020 měly mít nárok na místo ve školce.

Kvůli zrušení nároku na místo ve školce pro dvouleté následně vznikla petice, kterou zorganizovali vysokoškolský pedagog Marek Herman a speciální pedagog Jiří Halda. Aktuálně je pod ní přes patnáct tisíc podpisů. Podle Hermana a Haldy dávají dnes ženy často přednost práci před výchovou dítěte a neuvědomují si, že dítě potřebuje do tří let hlavně matku.

Vždy je to ale nakonec rodič, který řeší svou momentální situaci, a je jen na něm, jak bude o jeho dítě postaráno. Existuje bezesporu řada těch, kteří se nemohou věnovat svému dítěti tak intenzivně, jak by si přáli. Například jde o rodiny s podprůměrným příjmem nebo matky samoživitelky. „Následnou péči o svého potomka řeší na konci rodičovské téměř všichni rodiče. Řada států i organizací finančně podporuje dostupnou péči o znevýhodněné děti, aby nebyli rodiče, kteří si jesle či školku nemůžou dovolit, ještě víc ohroženi chudobou,“ ukazuje jiný pohled na věc psycholožka Eliška Kodyšová, stojící v čele společnosti pro zdravé rodičovství Aperio.

Mateřská škola ale může být tou lepší variantou ještě v mnoha dalších případech. „Setkávám se ve své praxi s tím, že některé matky mateřskou dovolenou psychicky neunesou, jsou nespokojené, vylévají si zlost na dítěti a pak je trápí výčitky svědomí z toho, že jsou špatné matky,“ přibližuje jednu z mnoha reálných situací Šulová.

Celý text naleznete v Lidových novinách