Větu „dobro dětí je důležitější, než dobro dospělých“ považují mnozí za odvěkou pravdu, ale nejen, že tomu tak není, ale hlavně platí, že čím důsledněji se tato věta uplatňuje, tím nesamostatnější ty děti bývají v dospělosti.
Z článku Andreje Ruščáka v blog.iDNES.cz vybíráme:
Naše současná posedlost dětmi, coby doslova objekty kultu, ovšem škodí samotným dětem; bereme jim možnost si přirozeně hrát, bereme jim fantazii, bereme jim svobodu, kterou jsme sami měli, když jsme vyrůstali, jakož i šrámy, které nás to stálo; to všechno ve jménu jejich údajného bezpečí a „psychické pohody“. Jak je možné, že ještě za mého mládí bylo standardem mít klíč na krku a být, coby devítileté dítě, sám doma, a přitom nejenže nepodpálit dům, ale ještě i umýt nádobí, vyvenčit psa, jít si ven hrát a počkat na příchod rodičů? Ne, nejsem tak starý, aby se muselo argumentovat tím, že „časy se zásadně změnily“. Udělat tohle jako rodič dnes, tak v Evropě mám na krku sociálku a v Americe kromě sociálky sedím rovnou v kriminále. Proč? Kvůli kriminalitě? Ale vždyť je nižší, než kdy předtím, obzvlášť výrazně nižší, než například v těch devadesátých letech! A rozhodně jsem, jako dítě, nestrádal, bavilo mě to, a protože podobně samostatné byly všechny děti v okolí, vždy byli kamarádi, s nimiž se dalo něco podnikat. A dnes? V době, kdy rodiče vozí děti autem pomalu až do třídy a musejí najímat někoho na hlídání každou chvíli? Co jsme to, jako společnost, udělali? Proč ta panika? Odkud se bere ten strach, že každou chvíli, kdy nevíme přesně, kde naše dítě je a co dělá, určitě bude minimálně někým unesené, ne-li rovnou mrtvé?
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
7 komentářů:
Kolektivní opičí láska. Prosím tento článek vytisknout na MŠMT a poslat ho presto rekomando na příslušná místa. Nezapomenout, prosím, na Antipedagogy a některé psychology. Vive la France! J. Týř
Naprosto souhlasím s autorem.
Je mi líto mnohých dnešních dětí, protože jsou ochuzeny o fantazii, dobrodružství a určitou svobodu, kterou jsme měli my, když jsme byli dětmi. Je mi líto těchto dětí, až je přestanou obletovat matky (otcové) a setkají se s tvrdou realitou života.
Je mi líto těchto dětí, až je přestanou obletovat matky (otcové) a setkají se s tvrdou realitou života.
Ve čtyřiceti si člověk, pravda, už hůře zvyká.
Až budete mít, přátelé, chvilku, jděte si někam sednout na lavičku a dívejte se kolem sebe na děti a jejich rodiče. Všimnul jsem si, že dítě respektující svého opatrovníka jsou docela pohodě. Řekne se mu, že na tohle nejsou peníze, že támhle to je nebezpečné, že tohle se jiným dětem nedělá, že už je třeba jít domů... a je klid. Dítě je v klidu.
Dítě, které má zřejmě posilovánu svoji už tak výraznou osobnost, je v neustálém vytržení. Chvíli chce to, chvíli ono, pořád se vzteká, něco si vynucuje, vyvolává konflikty a opatrovník mu stále něco vysvětluje, zdůvodňuje, a oba pak nezanedbatelně votravují svoje okolí. Permanentní psýcha.
Pozoruhodné na tom je, že často právě ti zastánci bezmezné svobody nakonec toho vztekajícího se potomka, se kterým si nevědí rady, pořádně seřežou.
Ale setkávám se i s jinou věcí: občas si zajdu do zahradní restaurace na kafíčko a vidím tam mnoho rodin s dětmi různého věku, které se chovají dost podobně.
Maminky a tatínkové si něco ťukají do mobilu a děti na ně jenom koukají. Občas se ozvou: mamí... tatí....,ale rodiče jim zpravidla řeknou: počkej, neruš nebo něco podobného. Když už jsou děti větší, dostanou vlastní přístroj a ťuká celá rodina.
Když už jsou děti větší, dostanou vlastní přístroj a ťuká celá rodina.
Čímž se stanou poslušnými uvědoměle. Už tomu začínám rozumět. Opouštět výchovu k poslušnosti netřeba. Postačí patřičně digitalizovat rodinu, školu, stát...
Jak je možné, že ještě za mého mládí bylo standardem mít klíč na krku a být, coby devítileté dítě, sám doma, a přitom nejenže nepodpálit dům, ale ještě i umýt nádobí, vyvenčit psa, jít si ven hrát a počkat na příchod rodičů? Má odpověď je jednoduchá. Když v okolí našeho domu na sídlišti se vystytují desítky bezdomovců, tak mám o své děti větší strach, než moji rodiče o mne ve stejném místě před 30 lety. Co se týká samostatného pobytu doma, to je jiná.
cílem globalistické ideologie vzdělání není produkce ajnštajnů ale individualit s kompetencemi obsluhovat digitální techniku pomocí které budou ovládáni,podívejme se dnes jak statisíce lidí, co sotva umí číst a psát, jsou dirigováni směr evropa,i ten negramotný může být navigován pouze obrázkem a hlasem ,umět číst a psát netřeba...
Okomentovat